Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Jak se M. Zeman prezentoval na státní návštěvě v Berlíně
Německá veřejnost, pokud hosta z Prahy zaznamenala, zažila prezidenta, který pochleboval německé kancléřce a popřál ještě dlouhá léta velké koalici CSU/CSU a SPD, prožívající v době jeho pobytu značné turbulence. Zemanovým hlavním tématem byla ekonomika. Ucházel se o další investory pro ČR. Jeho tiskoví mluvčí zasypávali novináře zprávami o „dobré náladě“ mezi Prahou a Berlínem, přestože existovaly diference v migrační politice.
V jednom bodě dával prezident ve známost:: debata o reparacích nebude znova otevřena, jak to udělala Varšava. Přesto však nebyly opomenuty problémy z minulosti. Ukázalo se to později při tiskové konferenci po setkání s německými vrcholnými politiky. Tu se dostaly, na stůl staré argumenty z doby jednání o německo-české deklaraci z ledna r.1997. „Těžké události“ – tím je míněna sudetoněmecká otázka, „by se měly přenechat historikům“. Zeman neskryl svou nevoli nad tím, že se stále - i ze strany Alternativy pro Německo (ApN) - poukazuje na Benešovy dekrety. Není to v zájmu České republiky. Za „nepochybně sympatické“ považoval skutečnost, že ApN nevystupuje proti imigraci. Státní návštěvy probíhají podle plánovaného a hostitelsky schváleného programu. To, že M. Zeman na počátku svého pobytu v německém hlavním městě jel do postupimského zámečku Cecilenhof, bylo jediným politickým gestem. Musíme připomenout: Tam v roce 1945 rozhodla Velká trojka (USA, SSSR a Velká Británie) o „vysídlení“ Němců z Čech, Moravy a rakouského Slezska. „Až dodnes se v Praze se v Praze vymlouvají (skrývají) za Postupim, aby nemuseli připustit, že o vyhnání sudetských Němců se především zasloužil jejich vlastní prezident Beneš“, právem poznamenal korespondent „Saské noviny“ v českém hlavním městě – Hans Jörg Schmidt.
Při návštěvě M. Zemana na Sprévě bylo znovu demonstrováno, že Praha stojí pevně za bezprávními dekrety.
Sudetenpost, 4.10.2018, str. 2, bez uvedení autora a značky
Římské rozhořčení nad vídeňským návrhem dvojího pasu
Sudetské Němce a obyvatelstvo Jižních Tyrol spojuje stejný osud. Byli obětí politiky. Byli po první světové válce vtaženi do cizích států a v obou případech nemohlo být ani řeči o nějakém sebeurčení. Němci z Čech, Moravy a Rakouského Slezska vždy projevovali solidaritu se svými krajany ze Brennerem. Je tomu tak i dnes. Jižní Tyrolsko zůstává stále tématem – sporným tématem mezi vládou v Římě a ve Vídni vládnoucí koalici ÖVP a FPÖ. Kamenem úrazu pro Itálii je sedm řádků ve vládním programu vídeňské koalice. Na stránce 31 tohoto programu byl o na konci roku 2017 v moderátorské formě oznámeno pod titulem „Dvojí státní občanství“, že „se uvažuje“ o tom, nabídnout národnostní skupině v Jižním Tyrolsku, mluvící německy nebo „ladinsky (?)“ k jejich italskému pasu i pas rakouský (Sudetenpost 01/18).
Italská vláda z toho udělala státní aféru. Římské ministerstvo zahraničí naznalo vídeňské plány jako „zvláštní“; dozvěděli se prý , že ve Vídni je k tomuto dvojímu občanství již rozpracován zákon. „Tato iniciativa má zneklidňující účinek“. Ministr zahraničí Enzo Moavero Milanesi je stejného mínění. Poté následoval přímý útok na vídeňskou vládu, která se shoduje s Římem v mnohých otázkách, obzvláště těch, které se týkají uprchlíků. Je to podivné, že rakouská vláda, která nyní předsedá Radě EU, zvažuje zákon, který by mohl narušit svornost mezi zeměmi; místo toho by měla tuto svornost podporovat. Toto píše ministerstvo ve svém prohlášení a operuje s pojmem evropského státního občanství, které by spojilo všechny občany EU. Již ve skutečnosti již vlastně existuje – na pasech je napsáno.
Římské úřednictvo ve svém (umělém) rozčílení přehlédlo skutečnost, že právě před několika měsíci kancléř Sebestian Kurz prohlásil: „každé změny musí být prováděny za těsného (absolutního) souhlasu Itálie.“ I v jedné odpovídající pasáži vídeňského programu je řeč o tom, že vše se musí dít „v duchu evropské integrace.“ Tato vídeňská ujištění na Tibeře přehlédli. Obávali se totiž, aby iniciativa vlády ÖVP a FPÖ nepodnítila opět snahy provincie Jižní Tyroly o získání nezávislosti, při posledním sčítání lidu v r. 20111 se 70% jižních Tyrolanů prohlásilo za německy mluvící. Pravdou je, že by řešení získání dvou pasů nic nezměnilo na politickém statusu Jižních Tyrol. Žádost o získání druhého pasu by byla čistě osobní záležitostí. Toto aspoň tvrdili koncem r. 2017 právní experti v časopise „“Dolomiten“ (Bozen). Na tom se nemělo nic změnit.
Sudetenpost, 4.10.2018, str. 3, bez uvedení autora a značky
Slavnostní řeč zemského prezidenta Karla Wilfinga
Den vlasti, organizovaný Sudetoněmeckým landsmanšaftem, je i dnes svědkem bezpráví, ke kterému došlo po 2. světové válce, kdy byly vyhnány desetitisíce lidí z jejich domovů. Mnoho z nich nalezlo útočiště ve Weinviertlu, kde se na Kreuzburgu koná již po desetiletí setkávání jižních Moravanů; osobně se ho rád účastním. Můj domovský kraj je úzce spjat se záležitostmi vyhnaných – tak např. Poysdorf je již 30 let partnerem Mikulovska.
Konec války v r. 1945 ukončil režim teroru, který Evropě přinesl neuvěřitelné strádání. Následující události byly zrovna tak bezprávné – na to se dnes často zapomíná. Do roku 1947 bylo 2,9 milionu lidí prohlášeno kvůli své německé národnosti paušálně za nepřátele státu – bez ohledu na to, bylo-li to dítě či dospělý muž. Byli vysídleni a jejich majetek byl zabaven. Dnes víme, že příčinou tohoto vyhnání a vyvlastnění bylo etnicky motivované obvinění. Nám je zcela jasné, že Benešovy dekrety musí být odsouzeny, protože jsou bezprávné a porušují právní a především morální zásady EU.
Rakousko se vyjádřilo jasně a správně v prohlášení čtyř stran (SPÖ, ÖVP, FPÖ, BZÖ) z roku 2007, kde poukazuje na to, že Benešovy dekrety a zákon o beztrestnosti 08.05. 1946 „narušují morální a právní zásady EU“ a vyřazení sudetských Němců z českých restitučních zákonů je „opovrženíhodné a diskriminující“.
Proto očekáváme od Čechů společné rozpracování dějin, a to tak, aby byly popsány tehdejší události jasně bez různých přepisování. V dnešní Evropě by byly události z roku 1945 nemyslitelné. Na EU nelze pohlížet jen jako na úřady a instituce, sídlící v Bruselu, nebo jako na nějakou hospodářskou a politickou koncepci. Je to v prvé řadě mírový projekt, který vznikl jako odpověď na události v minulosti a může být prosazen. Přes všechny potíže nám spojená Evropa umožnila léta klidu a míru.
Po obou světových válkách byla vize spojené Evropy ještě nemyslitelná, dnes však je skutečností; jsem vděčen za to, že mé dcery a mí vnuci budou vyrůstat v této Evropě.
Udržení míru uvnitř EU je zakotveno v jejich stanovách: „ Cílem unie je uchování míru, hodnot a blahobytu jejích občanů.“ Nesmíme však zapomenout, že mír zajišťuje svobodu. V tomto duchu zní i slovo německého politika Karla Theodora z Guttenberku (sen.): „Úkolem politiky je vytvořit prostor pro svobodu. Svobodu uskutečnit je úkolem nás všech a každého z nás.“
Podle mne Den vlasti SLÖ přispívá k tomu, abychom právě na to nezapomínali. Našim cílem musí být dosažení smíření, porozumění a dobře fungujícího dialogu.
Sudetenpost, 4. října, str. 6
Sudetenpost, 4. října 2018, str.13
>K článku „Vzpomínkový den“, Sudetenpost, 5.7.2018
Jsem vyhnaný sudetský Němec, narozený 1935 v 1. ČSR, chci se vyjádřit kriticky vůči německým politikům, kteří stále tvrdí, že vyhnání bylo následkem 2. světové války; vyhnání bylo plánováno Benešem již v r. 1918. Kancléřka Merkelová k tomu dodala: „ Vyhnání a útěk Němců jsou přímým následkem Německem započaté 2. světové války a nesčetných zločinů národně socialistické diktatury.“ Tento výrok se kancléřky se samozřejmě Čechům velmi hodí.
Proč ale nikdo nemluví o nesčetných zločinech, kterých se dopustili Češi na Němcích od května 1945? O životě bývalých německých občanů v první Československé republice, kteří měli československé občanství, politici nic neví. Jinak by tak o vyhnání nemluvili – bez nějakého respektu.
Připomeňme si! Není žádným tajemstvím, že v letech 1918-1938 byli sudetští Němci vystaveni diskriminaci a útlaku. Češi to zametají pod koberec – je to tabu – téma.
Beneš klamal západní mocnosti, když v r. 1919 slíbil, že z ČSR udělá „druhé Švýcarsko“; tento slib nedodržel. Krátce nato začal provádět vůči sudetským Němcům odnárodňovací politiku a sice na následujících stupních:
- systematické zatlačování do pozadí německé řeči a kultury omezováním německého školství a upřednostňováním češtiny jako úřední řeči
- zavírání německých škol
- propouštění Němců z veřejných služeb a státních zařízení
- poškozování německého hospodářství
- oklešťování německé samosprávy v okresech a obcích
Beneš a Masaryk pociťovali vůči Němcům nezřízenou zášť, která byla i propagována. Psala o tom i media. Tak např.: „Bohemia“, německé noviny z 26.10.1918: „ „Němci budou zde trpět na vlastní půdě tak dlouho, dokud budou poslouchat. Jinak budou muset prodat svůj pozemek, zabalit kufry a jít.“ (Pramen: Sudetoněmecké noviny č.11, str. 33, 2010). Uvedené činy byly pro sudetské Němce dostatečným důvodem pro oddělení od českého státu a v r. 1938 pro připojení k Říši. Chtěli konečně uniknout prokázanému útlaku od Čechů (diskriminaci, nerovnoprávnému jednání). Beneš
vlastně svou - vůči Němcům nepřátelskou – politikou vehnal české Němce do náruče Hitlera. Má vinu na tom, že jeho bývalí spoluobčané takto jednali.
Nakonec je ještě třeba říci, že Češi by se měli konečně přiznat k tomu, že za 1. ČSR se ke svým tehdejším německým spoluobčanům chovali bezprávně a narušili národnostní právo. Chtěli by být jen obětí. (Výrok české autorky Radky Denemarkové).
Mfg. Heinz Beranek (bis Juli 1946 Bodenbach)
Poznámka k článku „Poslední pokus o vyrovnání mezi Čechy a Němci““, zveřejněném v č. 7 Nebylo to zrovna v r. 1935 logické, že Sudetoněmecká strana předložila po svém volebním úspěchu „Karlovarské body“? V r. 1936 byla založena „Rudá obrana“, ordnerská organizace při DSAP, která měla chránit před komunistickými renegáty, ale v r. 1934, kdy začalo Německo ohrožovat demokratické uspořádání, byla na 10. kongresu přeměněna na „Republikánskou obranu“ se svými vlastními stanovami. Vyzbrojena byla pistolemi, které koupila od pražských policistů; byly to zbraně, které policie zabavila zločincům. Nařízením ze 17.9.1938 bylo jí zakázáno nošení uniforem.Vláda byla v právu, když umístila vojsko v hraničních oblastech, kde přece od r. 1918 převážně žili Němci – v severních oblastech Čech, Moravy a Rakouského Slezska, byly to součásti ČSR. Nazvat to obsazením může jen někdo, kdo si tím chce získat populistický kapitál. Všechny historické dokumenty dokazují, že cílem nacionalistické politiky byla likvidace ČSR.
Leo Zahel, předseda Seliger-Gemeinde Österreich, Vídeň
Řeči, pronesené na Dni vlasti, dozněly. Co bychom si měli zapamatovat? To správné: že trvání Benešových dekretů je pro jeho oběti velmi bolestivé, že zrušení takových, lidskost znevažujících ustanovení by bylo důležitým, blahodárným znamením pro vyhnané a poklonou evropskému projektu „Smíření a mír“; že by se nemělo spoléhat na pohodlnou, politickou pozici, podle které by dekrety - stále ještě součást českého právního řádu – mohly zmizet samy od sebe. Proto bylo důležité, že na Dni vlasti zazněly apely k pražské vládě, která byla vyzvána, aby konečně odstoupila od své tvrdé pozice v této otázce.
Přesto však bylo vše nějak polovičaté a nemůžeme být spokojeni. Ten, kdo pozorně sledoval proslovy prominentních německých politiků (a i mnoha vyhnaných), musel zjistit, že chybí něco podstatného: požadavek, aby i spolková vláda v Berlíně usilovala u vlády na Vltavě o dialog, týkající se Benešových dekretů. Krásná slova o vzájemných bilaterálních vztazích tento nedostatek nahradit nemohla. Vlastně ani kabinet Merkelové o to nijak zvlášť neusiluje. A „kmotr“ Markus Söder ve svých volebních výsledcích vyškrtl přínos „ čtvrtého kmene“ k blahu Bavorska a ujistil sudetské Němce, že i nadále budou partnery v politice, kultuře a ekonomice.
Výsledky voleb ukazují, že Söder a Seehofer ztratili důvěru vyhnaných. Mnoho krajanů dalo své hlasy jako protest – jiným stranám, např. poprvé kandidující Alternativě pro Německo. Připojili se k nim i někteří činitelé tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). I když se to třeba někomu nelíbí, nemůžeme tuto skutečnost ignorovat. Ani SL v Mnichově. Výsledek bavorských voleb jim dává šanci poukázat, že – i když některé vedoucí osobnosti podpořily CSU – jsou v pravém slova smyslu organizací nadstranickou a přesto ne nepolitickou: bez zákazu smýšlení a diskuzí. Takže se musíme nyní omluvit za to, že trváme na vznešeném požadavku být v tomto „rozptýlení“ věrohodným politickým zastoupením sudetoněmecké národnostní skupiny. Gernot Facius, Sudetenpost, 8. listopadu 2018, str.1 -2
Pro České národní listy volně a kráceně přeložila Ing.arch. N. Žečeva, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 16. ledna 2019
Webová adresa:www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail:vydavatel@seznam.cz